Není to tak dlouho, kdy jsem se vrátila ze svého pracovního pobytu v Anglii. A po návratu jsem dostala smršť otázek od kamarádů a známých, jaké to tam bylo, jak platili, co angličtina a spoustu dalšího.
A tak jsem se rozhodla Vám to shrnout do článku.
1. Co jsme vlastně dělali?
Mluvím v množném čísle, protože jsme tam byli s přítelem. Pracovali jsme na hotelu, já jako servírka a on jako noční vratný. Což nebylo úplně ideální, protože jsme se skoro neviděli.
Moje práce spočívala v obsluze hostů a nebo připravování nápojů na baru, pro mě to nebyla zas úplná neznámá, protože jsem tuhle práci dělala už v Česku. Jen jsem měla ze začátku problém s jazykovou bariérou, jelikož jsem po týhle stránce nejela moc vybavená.
Přitelova práce byla poněkud zmatenější. Přebíral po restauraci bar, kde čekal až odejdou poslední hosté. Poté připravoval stoly na snídaně. A řešil příjezdy a odjezdy hostů, případně nějaké problémy. Ale většinu noci neměl co na práci. Takže spal nebo koukal na filmy.
2. Jak jsme se k tomu dostali?
Tahle část byla nejjednodušší, pár kamarádů, tam pracovalo před námi a tak to domluvili s manažerem, který byl čirou náhodou Čech.
3. Kde jsme přesně byli?
Dalo by se říct, že na konci světa a ani o píď dál. Ne, dělám si srandu, určitě jsou i odlehlejší místa. Ale my jsme typy spíš do města. Takže pro nás to nebylo zrovna lehký. Nejbližší město bylo asi hodinu pěšky. A nebo jste museli jet taxíkem, což je v Anglii opravdu dráha záležitost. Ale my jsme lenošit, takže jsme jezdili 😶. Byli jsme v oblasti Lake District kousek od Windermere. A pracovali pod společností English Lakes, na hotelu The Wildboar. Nejbližší větší město byl Manchester nebo Liverpool. Za hotelem jsme měli 40 hektarů lesa. Kam se hezky chodilo na procházky. A celkově příroda zde byla krásná.
4. Jaký jste měli plat a směny?
Dělali jsme za minimální mzdu. Teda takhle pracovali jsme za minimální mzdu která byla mám pocit od 26 let. Takže přítel na tom byl, tak jak byl a ja měla víc, než mi zákon umožňoval.
Směny jsme měla různé, byli buď snídaně - večeře to znamenalo. Že první člověk začínal v 7 a zbytek chodil od 8 až do té deváté. Tak jak bylo v rozpise. A na snídanich jsme byli 2 až třeba 6 lidí. To podle toho kolik bylo ubytovaných hostů. Po snídaních se dělala příprava na další den a chystalo se na obědy a na afternoon tea. Okolo 12 hodiny se končilo a šlo se více méně domu. A od 6 začínali večeře. Které bylo cca do 10-11hodin večer. Opět podle počtu rezervací a podle toho jak jsme večer stihli rychle uklidit a předpripravit na snídaně. A pak byla má nejoblíbenější směna a to obědy - večeře. Takže se chodilo ma 12 hodinu a bylo se tam do konce. Mě to vyhovovalo v tom, že jsem si mohla připsat a měla jsem víc hodin.
Občas byl takzvaný split a to byl vlastně cely den, třeba jen s hodinovou pauzou.
A přítel začínal o půl 11 večer a končil v 7 ráno. Jen občas o víkendech začínal dřív, aby nám vypomohl na baru.
5. Co angličtina?
Jak už jsem zmiňovala, moje angličtina byla velice bídná. První dva tři týdny, jsem chodila s pláčem domů, ze kupujeme letenky a letíme zpátky. Každopádně nebít jedné Česky, co se mnou byla na restauraci, určitě to udělám. Ona mi vse vysvětlila v Češtině, takže to pro mě byla velká opora a pomoc. Po třech týdnech odjela a ja tam zbyla jediná Češka na restauraci. A kupodivu to šlo samo, základní pojmy jsem už měla naučený a poctivě jsem se ve volnu učila sama. Takže přes prvotní strach a nejistotu si myslím, že jsem se naučila velice rychle. Nikdo neříká, ze mluvím skvěle, ale dohodnu se a to je pro mě podstatný, teď už můžu jen a jen jazyk zdokonalovat. A jen s úsměvem vzpomínat, jak jsem měla na papírku napsané tři fráze a potají si je četla než jsem šla ke stolu.
Přítel na tom byl podstatně hůř, když jsme odlítali do Anglie, uměl určitě lépe mluvit, než já. Ale jelikož v noci nebyl tolik v kontaktu s lidmi. Neměl takový posun. Takže to nakonec skončilo tak, že jsem mluvila lépe jako on. :D
6. Jak se nám tam líbilo? A doporučili by jsme to dalším?
Upřímně? Nelíbilo. Ale nebylo to o Anglii, ale o tom hotelu. Vyloženě s námi jednali, jako s něčím míň, protože jsme byli cizinci. Ať už mluvíme o chování, stravě nebo o ubytování. Na pokoji jsme měli neustále plíseň a bohužel s tím nešlo nic moc dělat. A personální strava byla víc jak mizerná. Také to byli i jedny z důvodů, proč jsme skončili. A mimo jiné, už jsme s přítelem na sebe chtěli mít i trochu toho času. Ale určitě to byla zkušenost do života. Ač ne úplně pozitivní, ale byla. A myslím, že s toho budeme čerpat, ještě dlouho.
A jestli bych to doporučila dál? Rozhodně! Neříkám, že zrovna tento hotel, ale je jich spousta dalších. Stačí na Facebooku rozkliknout nějakou skupinu, týkající se práce v zahraničí a nebo se pozeptat přátel. Určitě je to zkušenost, která se neztratí. A nejenom, že si dovezete nějakou tu korunu/libru. Ale také poznáte spoustu skvělých lidí. Já na tu španělskou partu tam, rozhodně dlouho nezapomenu.
A určitě nemusíte mít strach z jazyka. Pokud nejste skvělí angličtináři, tak jako Ja. To že musíte mluvit je vskutku nejlepší učitel.
Napište mi, jaké máte zkušenosti s práci v zahraničí. A kde se Vám opravdu líbilo nebo naopak nelíbilo. Hledáme inspiraci kam příště :D.
Žádné komentáře:
Okomentovat